Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie

Hlavním prostředkem se v této satiře stala Havlíčkovi ironie („Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá...) a sarkasmus (parafráze zatýkacího rozkazu „Bach mi píše jako doktor, že mi zdraví v Čechách nesvědčí, že prej potřebuju změnu povětří.“). Předchozí větu jsem si dovolil „obšlehnout“ z Přehledných dějin české literatury, neb bych to asi výstižněji neřekl, a hlavně proto, že si již přesně a doslovně nepamatuji žádný příkladný verš.

Tyrolské elegie tedy ironicky popisují Havlíčkovo zatčení a jeho transport do tyrolského Brixenu. Havlíček si dělá legraci ze svého zatčení, o čemž vypravuje měsíčku (vůbec celá satira, a to platí i o Křestu sv. Vladimíra i o Králi Lávrovi, je psána lidovým, tj. naprosto přístupným, jazykem), a které označuje za ranní návštěvu policie a jeho transport do Brixenu pak jako výlet, na který ho zve sám policejní ministr Bach za účelem nadýchání se čerstvého alpského vzdoušku. Když ale pak již jedou do Brixenu, splaší se koně a Havlíček to komentuje slovy, ve smyslu „je mezi námi někdo špatný a ten by měl vyskočit“, na což vyskočí všichni policajti, a tak na ně Havlíček musí počkat v hospodě, kam se po dlouhé době doplazí pomlácení, což je opět barvitě a sarkasticky vylíčeno.

Verše jsou podle modelu ABCB, ale i tak se čtou dosti svižně. Nepatrné problémy nastávají občas u slov, která se dnes již nepoužívají nebo u vlastních jmen, ale vše, nebo aspoň téměř vše, je vysvětleno v poznámkách na konci knížky. Rozsah této satiry je asi 20 stránek veršů, takže fakticky mnohem méně.